Maximilien François Marie Isidore de Robespierre (6. května 1758 – 28. července 1794) je jedním z nejznámějších vůdců francouzské revoluce. On byl znán jeho podporovateli jak “neúplatný” protože jeho prosté mravní oddanosti revoluci. On byl vlivný člen výboru veřejné bezpečnosti, a bylo pomocné číslo v době oběhu obyčejně známé jako panování děsu. Jeho zastavit a poprava v 1794 dal zastavení děsu.
Politicky on byl učedník Jeana-Jacques Rousseau, mezi jiné Enlightenment philosophes a schopný articulator vír levicové buržoazie.
On byl popisovaný jak fyzicky unimposing, immaculate v šatech a osobním chování.
rodina a casny zivot
Maximilien Robespierre narodil se v Arras, Francie na šestý May, 1758. Jeho rodina byla z irském původu, mít emigroval z Irska u doby protestanta reformace pro náboženské důvody a jeho přímé předky po meči byla notáři v malé vesnici Carvin se blíží k Arras od začátku 17. století. Nicméně, několik genealogists stopovalo jeho rodinu zpátky do středověku v severní Francii.
Jeho otcovský dědeček se usadil v Arras jako právník. Jeho otec, kdo vykonával stejnou profesi, si vzal Jacquelinu Marguerite Carraut, dcera sládka, v 1757. Robespierre byl eldest čtyř dětí. V 1767 Madame Derobespierre, jak jméno bylo pak hláskovalo, umřel, a její manžel opouštěl Arras a potuloval se po Evropě až do jeho smrti v Mnichově v 1777. Děti byly zvýšeny jejich mateřským dědečkem a tetami. Robespierre také musel vzít péči o jeho sourozence.
V r. 1770, na doporučení biskupa, on dostal stipendium u Lycée Louis-le-tisícovka v Paříži. Tady jeho učení bylo ponořené do obdivu idealizované římské republiky a v rétorice Cicera, Cato, a jiná čísla klasiky; jeho žáci kolegy zahrnovali Camillu Desmoulins a Stanislas Fréron.
Robespierre opozice vůči válce s Rakouskem
Busta Robespierre Dessein (1792).
18. prosince 1791, Robespierre dělal řeč, která charakterizovala nový věk v jeho životě. Brissot de Warville, politique dámy Girondist strana, která byla tvořila se v zákonodárném sboru, nutil to válka by měla být deklarována proti Rakousku. Marie Antoinette, královna, byl stejně naléhavý, v naději, že vítězné cizí armády by mohly obnovit staré absolutismus reakčníků. V opozici vydržel Marat a Robespierre.
Robespierre bál se vývoje militarismu, který by mohl pak být otočen k výhodě sil reakce. Tato opozice od těch koho oni čekali, že pomáhá jim dráždil Girondins velmi, a od toho moment začal zápas, který skončil tahy d'état 31. května a 2. června 1793.
Robespierre pokračoval v jeho opozici vůči válce. Girondists, obzvláště Brissot, napadl jej násilně. V dubnu 1792, Robespierre odstoupil post státního zástupce u tribunálu Paříže, který on držel od února, a odstartoval žurnál, Le Defenseur de la ústava, na jeho vlastní obranu.
Přes léto 1792, když osud reakčníků byl zapečetěn, žádný Girondins v zákonodárném sboru ani Robespierre vzal nějakou aktivní roli v svrhávat to. Silnější charaktery, jako Georges Danton a Billaud Varenne, byli muži, kteří dělali povstání ze srpna 10 a vzal Tuileries. Girondists, nicméně, byl docela připravený chopit se výhody accompli fait; a Robespierre usedl na jeho místo na komuně Paříže, který svrhl Louise XVI, jak chce kontrolovat politické ambice Girondins.
Silní muži komuny byli spokojení, že má Robespierre pomoc, ne protože oni se starali o něj nebo věřili v něj, ale protože jeho popularity, jeho reputace za ctnost (který vyhrál pro něj příjmení “neúplatný”), a jeho vliv na Jacobin klub a jeho větve všudypřítomný skrz Francii. To byl on kdo předložil petici komuny Paříže 16. srpna k zákonodárnému sboru, požadovat založení od revolučního tribunálu a svolat konvence.
Masakry září vlna davového násilí který se konal v Paříži v pozdním létě, který Robespierre neúspěšně pokoušel se potlačit, ukázal, že Commune měl více důvěry v Billaud než v něm. Přesto, jako důkaz jeho osobní popularity, on byl nemnoho dnů později volilo prvního zástupce pro Paříž k národnímu shromáždění. Robespierre a jeho spojenci vzali lavičky vysoko u zadní strany chodby, dávat frakci popiska ' hora ' (Montagnards); pod nimi byl Manège Girondins a pak ' rovina ' nezávislých osob.
Na schůzi konvence Girondins okamžitě napadl Robespierre; oni byli žárliví na jeho vliv v Paříži, a věděl, že jeho upřímný fanatismus by nikdy odpustil jejich intriky s králem na konci července. Jak brzy jak 26. září Girondists Marc-David Lasource obvinil jej z míření u diktatury; poté on byl informoval ten Marat, Danton a sám spikli se, aby se stal triumvirs; a nakonec 29. října Louvet de Couvrai napadl jej v studoval a bombastické kázání, oplývat směšnými klamy a zřejmě smísený v Madame Roland je boudoir. Robespierre měl žádnou potíž v vyvrátit tento útok (5. listopadu), zatímco on odsoudil federalistické plány Girondists.
elká otázka pozorovat popravu Louise XVI
Všechny osobní spory, nicméně, dával cestu měsícem prosince 1792 předtím velká otázka krále má proces a tady Robespierre pokračoval pozice, která je snadno rozuměla. Tito jsou jeho slova mluvená 3. prosince:
Toto je žádný soud; Louis není obžalovaný při hlavním líčení; vy nejste soudcové; vy jste — vy nemůžete ale být — státníci, a zástupcové národa. Vy nemáte k větě povolení pro nebo proti svobodnému muži, ale vy musíte vzít rozhodnutí na otázce veřejné bezpečnosti, a rozhodnout otázku národní předvídavosti. To je s lítostí, kterou já vyslovuji, fatální pravda: Louis má zahynout spíše než sto tisíc ctnostných občanů; Louis musí umřít, že země může žít.
Robespierre dohadoval se o tom King, mít “prozradil” lidi pokusem uprchnout ze země (nebo opravdu, podle Robespierre názoru, v mít been King vůbec) byl ne jen zločinec ale nebezpečí pro stát - hrozba přes unifikovat symbol, který on představoval k nepřátelům novorozený Republic.
V této debatě (který se konal skrz leden 1793), on, spolu s jiným extrémem ' odešel ' členové mají rád Jeana Paula Marat, Georges Danton, Camille Desmoulins a Antoine de St. Jen, oponoval Girondins a nemnoho zůstávat Royalists. Monarchisté, samozřejmě, namítal proti nějakému soudu nebo trestu whatsoever krále, ale byl příliš nemnoho udělat nějaký významný rozdíl. Girondins věřil tomu King, mít been dethroned, byl nyní občan s právem na soud. Protože výjimečné povahy obžalovaného, Girondins také věřil tomu National konvence bylo schopné tělo k soudci Louis. Poněkud prudká debata — s Left na jedné straně, a s Marieem de Condorcet a Pierre Vergniaud na jiný — pomáhal rozšiřovat rostoucí rozpor a osobní nepřátelství mezi Left a průměrnější prvky konvence, a hrál žádnou malou roli k pozdnějšímu očištění Girondins.
Girondin argumenty, ačkoli, skončil přesvědčovat konvenci, která tam by měla opravdu být soud. Hlasem 721-0 (s 29 zástupci chybějící pro hlas), King se nalézal vinný. Toto, nicméně, jen přispěl více palivem pro debatu. Girondins cítil se neklidně okolo vykonávat King a navrhoval že jeho verdikt a věta jsou předloženi k populárnímu referendu.
Odezva Robespierre a jeho kolegové byli k radě, která žádá pro takový referendum prozradilo soucit s Kingem, a dále byl nestydaté pokusy zdržet výkon konvenčního rozsudku. Odsuzující rétorika Robespierre začala houpat Convention a to hlasovalo 424-283 pro případ předkládat verdikt lidem. Poslední minuta pokouší se zdržet se (přinejmenším) poprava Kinga propadla. Pohyb 19. ledna byl poražený jediným hlasem, 361-360; následující den, 20. ledna, okraj šířil se k 380-310. Tak Louis XVI byl guillotined 21. ledna 1793.
Zničení Girondins
S velkým problémem urovnaným popravou krále, zápas mezi Robespierre a Girondins začal více akutní stádium a nedostatek státnictví mezi latter vrhal na straně fanatický Robespierre, Danton, a pragmatičtí politici, kteří hledali úspěch pro Francii v ní zápasí s Evropou. Girondins měl malý vliv v mnohých oblastech; tam byl otevřený monarchista vzpoura v Vendée, a federalistické povstání bylo běžné na jihu Francie. Pobídnutý Madame Roland, Girondins odmítl mít něco potřebovat Danton. Vláda stala se zvýšeně těžká, inklinovat k rozkolníkovi federalistický nápad, který by měl zlomenou Francii na kusy ve tváři velmi nepřátelské Evropy.
V měsíci května 1793 Camille Desmoulins, u behest Robespierre a Danton, publikoval jeho Histoire des Brissotins a Brissol demasqué. Maximin Isnard deklaroval, že Paříž musí být zničena jestliže to vyslovovalo sebe proti venkovanským zástupcům. Robespierre kázal mravní “povstání proti zkaženým zástupcům” v Jacobin klubu. 2. června, s velkými množstvími ozbrojených mužů od Commune Paříže plnit Convention, jedenatřicet Girondin zástupců bylo obviněno z kontrarevolučních aktivit a se umisťovalo dolů zastavit.
Děs
– Maximilien Robespierre
Někteří argumentovali, že Robespierre role v děsu byla ale menší, a to on byl hráč podřízeného uvnitř Committee veřejné bezpečnosti, jehož příspěvek byl ideologický spíše než praktická zkouška. Jiní obhájcové takový jako Babeuf a Buonarroti hledal více rozumně omluvit jej na základech praktické výhodnosti. Jiní přesto, cítit, že většina jeho úvěru patřila k Leovi Pouf, kdo je obyčejně myšlenka jako hraní nepatrné role. Nicméně, jako vůdce, náústek a articulator děsu, Robespierre role nemůže být popírána.
Děs byl zpočátku založený na Danton názoru, že to bylo nutné se uchýlit ke krajnímu opatření k Francii živobytí sjednocený a silný doma aby úspěšně střetl se s jejími nepřáteli na hranici. Tento nápad byl organizován výborem veřejné bezpečnosti. Nicméně, Robespierre je ještě často pokládaný jak výbor má dominantní kuráž, ačkoli toto je možná velmi protože po jeho smrti mnoho z jeho kolegů snažil se zachránit sebe tím, že viní jej z většiny aktivit výboru. On byl jeden z nejpopulárnějších řečníků v konvenci, na kterém jeho opatrně připravené adresy často dělaly hluboký dojem. Jeho chvalozpěvy na systému revoluční vlády a jeho chvále ctnosti objasnily jeho víru, že systém děsu byl úplně nutný, obdivovaný a nevyhnutelný. Jeho mravní postavení a nepopiratelné incorruptibility hodili lesk na výboru kterého on byl člen.
V zimě 1793 – 1794 to stalo se zřejmé Committee to Hébertist strana musí zahynout nebo jeho opozice uvnitř Committee by stala se ohromující kvůli jeho významnému vlivu v komuně Paříže. Robespierre rozdělil strach jeho kolegů Hébertist názory, a on měl osobní důvod pro dotěrně disliking ta strana ne jediný “ateismus” (odrážet jeho víru v nutnost náboženské víry), ale přílišné bloodthirst.
Jeho pozice k Dantonist straně byla odlišné charakteristiky. To bylo navrhl, že on soukromě byl v nějakém pochopení pro George Danton, Camille Desmoulins a jejich rostoucí touha zakončit revoluci. Nicméně jeho pozice byla komplikována jeho odporem ' zkaženost ' a podplatitelnost Danton a jeho přátelé, který urážel Robespierre je přesný a možná poněkud horlivý smysl pro čest a ' ctnost '.
Poté, co viděl založil silného manažera on pracoval pro, a mít pohyboval rozhodnutími, která nakonec upevnila moc výboru veřejné bezpečnosti v září 1793, Danton odešel do jeho venkovského domu. Danton nevěřil, že tato nepřetržitá série obětí pod gilotinou byla nutná, obzvláště protože on věřil nebezpečí pro zemi zemřelo s victories revoluční armády. Tak, u jeho behest, Camille Desmoulins protestoval proti Terror v jeho třetí záležitosti Le Vieux Cordelier (Robespierre četl a schvaloval první dvě záležitosti):
Kde je tento systém děsu do konce? Co je dobrý tyranie srovnatelný jediný k tomu římských císařů jak popsaný Tacitus?
Takový byly otázky který Camille Desmoulins zeptal se pod Danton vlivem. Toto přání čeho mnoho pily jako předčasné zastavení děsu, byl problematický k mnoho na výboru veřejné bezpečnosti. To jevilo se jim že obě strany musely být rozdrcen. Předtím rány do vůdců těch dvou stran byly udeřeny, Robespierre odešel na měsíc (od 13. února k 13. března 1794) od aktivního obchodu v konvenci a výboru, kvůli nemoci; ale on přišel k závěru, že zastavení děsu by znamenalo ztrátu té nadřazenosti který on doufal, že založí ideál Republica ctnosti. Danton, on věděl, byl nezbytně politik ochotný jednat o předčasném míru se zrádci, a že on se smál jeho nápadům a obzvláště jeho politik-náboženské projekty. On musí zvážili to příliš to jeho výsledek sousedit s Danton odkázaný pravděpodobně byli osudní sobě.
Výsledek jeho deliberations byl že on se rozešel s Danton a spolupracoval v útokách výboru pro dvou stran. Na pochodu 15 on se objevil v konvenci; 19. března Hébert a devatenáct jeho přátel byl zatknut; a 24. března oni byli guillotined. Na pochodu 30 Danton, Camille Desmoulins a jejich přátelé byli zatknuti, oni byli zkoušeni 2. dubna, a na 5. dubna oni příliš byli guillotined. V formulovat obvinění proti oběma stranám, Robespierre údajná spoluvina s cizími mocnostmi. Rozsáhlý seznam obvinění proti Danton byl, “dokonce standardy revolučního tribunálu, neuvěřitelně slabý dokument.”[pochvalná zmínka potřebovaný]
To nebylo, než po popravě Danton ten Robespierre začal vyvinout politiku odlišnou od toho jeho kolegů ve výboru, opozice, která skončila jeho pádem. On začal použitím jeho vlivu přes Jacobin klub ovládat Commune Paříže přes jeho oddané přívržence, dva koho, Fleuriot-Lescot a CF de Payan, byl volen příslušně starosta a procureur Commune. On také pokoušel se zmocnit se vlivu jiných členů výboru přes armády tím, že dostane jeho mladého přívržence, svatý-jen, předal misi do hranice.
V Paříži Robespierre rozhodl se zvýšit tlak děsu: ne jeden by měl obvinit jej z moderantism. Přes zvýšenou efektivitu revolučního tribunálu Paříž by měla se třást před ním jako hlavní člen výboru. Konvence by měla projít kterákoliv míry on by mohl diktovat.
Zaručit jeho cíle, Couthon, jeho jiný spojenec ve výboru, navrhoval a udržoval 10 června drastické právo 22 Prairial, který dokonce vzhled spravedlnosti byl vzat od tribunálu, který, jak žádní svědci byli dovoleni, se stal jednoduchým dvorem zavržení. Výsledek tohoto práva bylo to mezi 12 červnem a 28 července, den Robespierre smrti, ne méně než 1,285 obětí zahynulo gilotinou v Paříži. To bylo nejkrvavější a nejméně ospravedlnitelné období děsu. Ale předtím toto tam se konalo v Robespierre životě epizoda hlavní důležitosti, jak objasňovat jeho charakter a jeho politické cíle:
7. května on zabezpečil dekret Convention rozpoznávat existenci nejvyššího bytí. Toto uctívání nejvyššího bytí bylo založené na myšlenkách na Rousseaua v Společenská smlouva, a byl oponován Robespierre ke katolicismu na jednu stranu a Hébertist ateismus na jiný. Ve cti nejvyššího bytí velký fête byl se držel 8 června; Robespierre, jako prezident konvence, došel nejprve a doručil jeho kázání, a jak on se rozhlédl po něm on může dobře věřili, že jeho pozice byla zabezpečena a že on byl konečně na dosah nejvyšší moci, která by měla umožnit němu uložit jeho víru na celou Francii, a tak zajistit jeho štěstí. Většina výboru našla jeho popularitu — nebo poněkud jeho nadvláda, pro jak to se zvětšilo jeho osobní popularita slábla — užitečný pro je, protože tím, že se zvětší stringency děsu on posílil pozici výboru, zatímco zaujetí k sobě, jako obsazení nejprominentnějšího úřadu v tom, nějaký latentní pocit nespokojenosti u takový stringency. Výtisku zápasu mezi sebou a Robespierre oni měli malý strach: oni řídili Committee obecné bezpečnosti přes jejich spojenectví s jeho vůdci, André Amar a Marc Guillaume Alexis Vadier; oni byli naděje získání většiny v konvenci; pro oni věděli, že hlavní zástupcové nalevo, nebo hora, byl Dantonists, kdo dychtil pomstít Danton smrt; zatímco oni cítili se jistě také to množství náměstků centra nebo močálu, mohl být pronásledován na proti Robespierre jestliže oni měli obvinit jej z míření u diktatury a nahrnout se na něm nactiutrhání mít zvětšil Terror když vítězství na hranici skýtalo to méně nutný; a oni věděli to nakonec to jeho aktuální přívrženci, ačkoli oddaný jemu, byl nemnoho v čísle.
Oddanost těchto obdivovatelů byla ještě více rozčilená zprávami, že slabomyslná dívka, pojmenovaný Cécile Renault, se nalézal procházet se blízko jeho domu, s nožem v jejím majetku, zamýšlet hrát roli Charlottea Corday. Ona byla vykonána 17. června, na samém dni ten Vadier zvýšil smích na Robespierre náklady v konvenci jeho zprávou o spiknutí Kateřiny Théot, šílená žena, kdo tvrdil, že Robespierre byl bohosloví.
Robespierre cítil, že on musí dát jeho ránu nyní nebo nikdy. Přesto on nebyl dostatečně smělý udeřit najednou, jako Payan a Jean Baptiste Coffinhal, jeho ablest přívrženci, odkázaný měli jej dělat. On odešel z Convention pro některé týdny, zatímco on dělal předtím svrhnout Hébertists a Dantonists, připravit jeho plán akce. Tento důchod vypadal osudný k většině výboru a oni příliš připravovali se pro zápas tím, že komunikuje s náměstky hory, kdo byl jeden přátelé Danton nebo muži dokázané energie mají rád Barrase, Fréron a Tallien.
